Letní a zimní dětské tábory - Děti bez hranic - dětské tábory

30.8. – 31.8. 2008

Rozloučit se s prázdninami přišlo na naši akci celkem 20 účastníků. Počasí nám neobvykle přálo a po celou dobu svítilo sluníčko, takže jsme ještě stihli nachytat nějaký ten bronz.

V sobotu jsme měli naplánovaný výlet do Kutné hory. Nejprve jsme odevzdali veškerá těžká zavazadla našemu realizačnímu týmu (děkujeme především Marťasovi) a s baťůžky a nezbytnou svačinou jsme se vydali na nádraží. Cesta vláčkem utekla rychle (vždyť jsme konec konců taky jeli rychlíkem), až některým bylo líto, že musí vystupovat (protože takové městečko Palermo má úplně jinou atmosféru, když ho hrajete v kupé). V Kutné hoře jsme se nejprve prošli po městě a poté jsme zamířili do zdejší nejznámější památky – chrámu Sv. Barbory. Zde jsme absolvovali krátkou prohlídku a pak jsme poobědvali, abychom měli sílu na další cíl naší výpravy. Chtěli jsme navštívit hornické muzeum, které nabízí expozici zvanou Cesta stříbra. Nejprve jsme vyslechli, v jakých podmínkách se v Kutné hoře stříbro těžilo (havíři pracovali 16 hodin denně a vystoupat z dolu na povrch jim zabralo přes dvě hodiny) a poté jsme každý dostali slušivou kazajku, přilbu a baterku, abychom se mohli podívat do podzemí. Štoly zde byly místy velice nízké a úzké, vždyť tenkrát prý havíři měřili jen kolem 150 cm! Snažili jsme se zahlédnout také nějakého permoníčka, ale asi se nás všichni polekali. Slečna průvodkyně nám ukázala, jak vypadá absolutní tma a pak už jsme zamířili zpátky na povrch. Následoval krátký rozchod k nákupu nezbytných suvenýrů a občerstvení a nakonec jsme mírně unaveni nasedli do vláčku, který nás odvezl zpět do hlavního města.

V Libni už mezitím náš realizační tým postavil obrovský stan, kde se děti ubytovaly a začali jsme chystat večeři. Díky „ohňovému mágovi“, jeho zástupci a zástupci zástupce se podařilo rozdělat oheň a pak už se opékaly buřtíky, zpívalo se, vzpomínali jsme na minulé tábory a plánovaly se tábory příští. Noc jsme přečkali v pořádku a ráno jsme si uvařili na ohni čaj. Někteří účastníci by se prý na táboře klidně obešli bez kuchařek a vařili si sami. Posilněni jsme se vydali do sousedního lanového centra, abychom zdolali nízké i vysoké lanové překážky. Odvaha některých účastníků (zvlášť pětileté Kačenky) byla obdivuhodná. K obědu jsme si dali špagety a po poledním klidu jsme si zahráli na nedalekém hřišti ještě několik her. Pak následovalo už jen balení, úklid a přesun domů, abychom se po důkladné očistě mohli připravit na první školní den.

Děkujeme všech účastníkům za hezký víkend a těšíme se na příští akci!

Zuzka