7.8.
Sluníčko nás vyhnalo z chatek ještě před budíčkem. Bylo to tak nepříjemné, že jsme nabyli pocitu, že nás v noci napadli upíři a změnili nás. Naštěstí jsme na sobě nenašli ani jednu stopu po upířím kousnutí. Vzpoměnli jsme si na slova arciupíra Mortimera, který předchozího večera vyslepičil agentovi Hellsingu, že součást jejich ďábelského plánu bylo vystřelit sto tun nitroglycerinu do slunce, aby bylo nepříjemné nejen upírům, ale i lidem. Naštěstí i posilněné sluníčko pro nás není zhoubné a dostatek vody a čepice na hlavách nás ochrání.
Dopoledne jsme se rozdělili do jednotek a v jednotkách si rozělili funkce. Z nejstarších a nejzkušenějších se stali takzvaní taktici – ti, co budou vést skupinku v jejich úkolech. Ostatní si pak zvolili jiné různé role, podle toho, jaké mají schopnosti. Každá jednotka tak čítá aspoň jednoho felčara, střelce, diplomata, kódmana, špeha a telepata. Odpoledne pak proběhl výcvik zlepšující jejich schopnosti, který byl završený zkouškou taktiků v jejich umění vést skupinku k vítězství nad upíry.
Večer jsme pak kromě příjemného chládku uvítali i oslavnou diskotéku a spánek. Upíři v noci nezaútočili.
6.8.
Hned ráno u autobusu jsem poznal, že na tábor nejedou jen tak nějaké děti. Že jsou to děti zcela vyjímečné a připravené do extrémních podmínek, které nás čekají, jim koukalo z očí.
Cesta na tábor proběhla v pořádku. Páni řidiči se ve svých nablýskaných vozech vyznamenali a dopravili nás na místo v jednom kuse. Rozřadili jsme se do oddílů. Staré tváře vedle nových. Kamarádi minulí vedle kamarádů budoucích. Za rok, co jsme se neviděli, toho každý spoustu prožil a tak bylo o čem vyprávět a tak dopoledne proběhlo v přátelské atmosféře s vyhlídkou na první táborový oběd.
Odpoledne pak netradičně proběhla vysoká lana, zdravotní filtr – ten jen potvrdil vyjímečnost dětí a jejich pevné zdraví – seznámení s táborovým řádem a první oddílové hry.
Večer jsme pak shlédli úvod k celotáborové hře. Arciupírka Lilith se svým manželem Mortimerem popíjeli v klidu krev a chechtali se nad svými zlovolnými plány. Když v tom si jejich osobní strážce Opodlak povšimnul agenta Hellsingu, který je celou dobu šmíroval. Nic naplat mu byla jeho vyjímečná diplomatická schopnost lháře. Opodlak se do něj pustil a svoji velkou palicí mu zpřelámal záda. I tak se ten hrdina dostal k lady Integře von Hellsing – ředitelce tajné agentury potírající zlo – a prozradil jí, že její dědeček před padesáti lety nezesnul, ale že jej zajali upíři. Tedy bylo jasné, že agentura musí posílit, naverbovat nové členy a pustit se do boje za záchranu svého zakladatele.
Když se šlo spát, tak všichni byli plni onoho správného očekávání následujících dnů. A kdesi v dálce vyli vlkodlaci….
