Reportáž ze Zimního tábora v Alpách Prahy 1 až 5 v roce 2011. Budeme se snažit, podle možností připojení, dávat sem aktuální informace o dění na našem zimním táboře (13/3–19/3) a nějaké fotečky.
Pro rodiče: Prosím sledujte tuto reportáž v neděli 19.3. dopoledne. Kdyby se náš autobus někde zasekl v zácpě, budeme vás takto informovat. Děkujeme.
19.3.2011
Odjezd z Alp cca 18 hodin.
Příjezd do Prahy, ulice na Mlejnku, Praha 4, cca 24 hodin dle dopravní situace.
13.3.2011
Po príjezdu jsme se seznámili s naší chatou. Pravda, bylo to trochu jiné, preci jen nemcina je ne všem známý jazyk, ale to nám vubec nevadí. Dokonce jsme vymysleli i jinou rec. Anglictinorucenohynemcinu. Funguje skvele. Po krátké procházce a korpulentní veceri složené ze trí chodu jsme se vydali do salónku, který budeme mít po celý pobyt k dispozici pro naše hry.
A cože to vlastne hrajeme?
V našem svete existuje reálná hrozba, hrozba tak strašlivá, že vyžaduje celou naši vuli a nasazení. Mistr Sartori, mediální magnát a obchodník a zároven nejduležitejší osoba celého sveta, prišel s dábelským plánem. Prišel s Teletubbies. A proc nás to vubec znepokojuje? Shodou okolností je tento muž vládcem veškerých mediálních kanálu. Kontroluje internet, televizi, tisk, hudbu, sociální sítì, zpravodajské servery a také holografické pokojové steny. Zkrátka kontroluje informace. No a reknete, kdo by chtel neustále koukat na Teletubbies, poslouchat nekonecné „hop“, „hop“. Strašlivá predstava. Tak co s tím? Zbývá jediné. Nejak tuto osobu zkompromitovat. Naším cílem se tedy pro dnešek stává Sartoriho nejbližší spolupracovník, reditel výzkumného antarktického strediska. Jeho výzkum totiž skoncil katastrofou. Máme ovšem problém. Reditel totiž sedí. Bohužel ve vezení. Ale vyslechnout ho potrebujeme. Nezbývá než se zakousnout a do vezení se dostat.
Povedlo se. Reditel nám prozradil, že výzkum byl narušen zvencí. Protokoly výzkumu byly zmeneny, nekdo další dle nej, možná neúmyslne, zpusobil rozsáhlou ekologickou katastrofu na Antarktide. Ale kdo a proc? Mluvil reditel pravdu? Mohla by to být stopa, kterou hledáme? Nezbývá než se vydat na místo a vše si overit na vlastní oci.
Ale to už je cas spát, takže dobrou noc, pokracování príšte. 
14. 3. 2011
Budícek nás priliš netrápil, cekala nás totiž snídane formou švédského stolu. Byla vynikající. Po ní jsme už spechali na sk
ibus, který nás dovezl skoro až pred lanovku. A pak už nás cekalo to, proc jsme tu predevším. Lyžování. Slunícko nemilosrdne hrálo, naštestí ješte sníh na sjezdovkách porazit nezvládlo. Megadlouhé sjezdovky, lidi jsme prakticky nepotkali, jen kdyby se nám trochu ochladilo. Po obede na sjezdovce jsme vyrazili opet na svah, pilovat naše lyžarské schopnosti. Vleky bohužel koncí ve 4, lyžovali bychom dál, ale co se dá delat….hurá na skibus smer chata.
Vecere byla tradicne vynikající, ale trochu jsme bojovali s velikosti našich žaludku, preci jen 3 chody jsou nárocné i pro dospeláky. Po ní nezbý
vá než pokracovat v našem príbehu. Pátrání prímo na míste ekologické havárie je logickým krokem. Po dlouhém hledání jsme nakonec objevili terminál, v nemž jsme opravdu nalezli informace potvrzující verzi reditele výzkumného strediska. Zdá se, že jsme na správné stope. Po ceste jsme nenarazili na mnoho prekážek, tedy až na mutucnáky. Zmutované tucnáky (ano, je to zkratka). Nebyli naštestí nebezpecní, pouze otravní. Neustále totiž pribíhali a objímali ruzné cleny výzkumného teamu. Podivné, ale naštestí neškodné. A co nás ceká dál? Nechme se prekvapit.
15. 3. 2011
Po probuzení nás privítalo tradicne slunecné pocasí. Snídane ná
s opet nakopla na celý den, což jsme ostatne potrebovali. Cekal nás totiž pruzkum Dachsteinu. Ledovec sliboval výborné snehové podmínky, moc jsme se proto tešili. Lanovka nás odvezla prímo od chaty, za chvíli jsme proto mohli lyžovat. Skoro každý zná Dachstein…i my ho nyní známe. Byla to bomba. Lepší sníh jsme si ani nedovedli predstavit. Byl to den intenzivního ježdení, který jsme si náležite užili. A ten výhled! Ale všechno jednou koncí a cas nás neúprosne tlacil. Museli jsme se hold vrátit na chatu. 
Vecere. Ano, ta si zaslouží samostatnou kapitolu, možná i knihu. Byla totiž opet nemilosrdne skvela! Takovou hromadu vynikajícího jídla si málokdo dokáže predstavit. Opet jsme se prejedli a spokojene u toho mruceli. Neuveritelné. A co vecer? Klasicky jsme ho venovali hrám. Tentokrát jsme opustili náš príbìh a hráli Aktivity a Bang. Neskutecnì zábavné hry. A jakmile se rucicka hodin priblížila 10. hodine vecerní, byl cas jít spát. Popráli jsme si proto dobrou noc a tešili se, jak se vyspíme. Zítra nás totiž ceká odpocinkový den a s tím spojený posunutý budícek. Hurá.
16. 3. 2011
Ráno jsme si pospali, což bylo velice príjemné a potrebné. Snídane nás opet nadchla, ostatne premýšlím, zda vubec zminovat tradicne vynikající jídlo…ale co, vzpomínky na tu baštu jsou stále cerstvé, tak proc ne.
Po snídani jsme se vydali skibusem do nedalekého Schladmingu, kde jsme meli možnost si nakoupit. Kupodivu byly ceny dost prívìtivé, ošacení bylo dokonce výrazne levnejší. V místní restauraci jsme se najedli a pak se rozdelili na ty, kdo jdou do aquaparku a na zbytek. Aquapark byl výborný, se spoustou atrakcí, byla to bomba. Ani ti, kterí do aquaparku nešli, se nemeli špatne. Ješte jsme si prošli mestecko, moc jsme nepospíchali, proc také, když bylo takové teplo, že jsme se cítili pohodlne pouze v mikinách. 
Po návratu do chaty nás cekala vecerní mnamka a po ní pokracování našeho príbehu. Minule jsme dostali prístup do pocítacového systému, hledali jsme dukazy narušní experimentu v antarktické výzkummné stanici. Kdo pokus zmaril a zpusobil tak ekologickou havárii? To jsme s jistotou zjistili dnes. Vydali jsme se do tajuplného sveta virtuální reality a hledali zdroj, odkud narušení vlastne prišlo. Dokážeme toto místo najít? Jiste, ale obrana pocítacového systému Mistra Sartoriho (ano opravdu to byl on, o tom již není pochyb) byla skutecne silná. Naše vyšetrovací jednotky byly ovšem dobre vybaveny. Vlastnily soubor obranných i útocných programu, které jim pomohly zdárne prekonat všechny prekážky a úspesne se ponorit do pocítacové síte podmorské pevnosti Mistra Sartoriho. Konecne jsme dokázali najít nezvratný dukaz! Mistr je vinen! Ted ho jen dovést k soudu a vzdát hold spravedlnosti! Což nebude nic lehkého. Jak moc velká to bude výzva jistíme zítra, až se ponoríme na morské dno a pokusíme se proniknout do nejstreženejšího místa na zemi.
Ale dnes už nezbývá než ríci: dobrou noc!
17. 3. 2011
Švédské stoly jsou opravdu bezva. Lepší start dne snad ani není možný. Navíc neustále nacházíme nové a nové veci, které lze sníst a spokojene u toho mrucet. Energie jsme do sebe dostali mnoho, nejvyšší cas ji spotrebovat. Jak jinak než na lyžích. Vetšina lidicek se presunula na Dachstein, který ostatne nabízí nejlepší snehové podmínky. Ledovec je fajn. Kdyby ovšem bylo neco videt. Naštestí jsme mohli navštívit místní atrakci. Ledový palác. 
Prímo v ledu vytesané chodby, v nichž jsou vysochané postavy z oblíbeného seriálu Simpsonovi, zajímavé stavby a to vše umocnené ruzne barevnými svetly. Moc se nám tam líbilo. Ostatní se vydali skibusem do Schladmingu. Horší sníh, ale zase delší sjezdovky. Nakonec to tam bylo výborné, pouze jsme trochu bojovali s pocasím. Pršet zacalo naštestí až pozdeji odpoledne. Doufáme, že to zítra bude lepší. Škoda, že pocasí nevydrželo, ale treba zítra vyjde i punta (slunicko 
).
Po návratu jsme do sebe hodili veceri a šli ji trávit do klubovny k vecerním hrám. A kam jsme se posunuli v príbìhu? Minule jsme zjistili, že experiment byl narušen z pocítace, který se nachází v podmorské pevnosti mistra Sartoriho. Nejstreženejší místo na zemi se zdálo být dostatecnou výzvou pro naše sk
vele trénované týmy. Proto skocily do ponorek a jaly se zkoumat Mariánský príkop, kde se podmorská vila mediálního krále nachází. Souboje s obranou pevnosti dopadly pro naše zkušené bojovníky dobre. Netrvalo dlouho a konecne jsme mohli spatrit, jak si bydlí nejbohatší muž planety. Po krátkých soubojích se strážci podmorského komplexu jsme se konecnì dostali k cíli. Byli jsme prvními nepozvanými lidmi, kterí vstoupili do kanceláøe Mistra Sartoriho. Ted již zbývá jediné. Sesbírat co nejvíce dukazu a rádne se pripravit na soud. Ale to pocká do zítrka.
18. 3. 2011
Dnes ráno jsme se z pohledu z okna ponekud vydesili. Okolo nás totiž zurila vánice. Krátce poté jsme zjistili, že pocasí nám neumožní jet na Dachstein, vítr a sníh to totiž nedovolily. Chvíli jsme dokonce premýšleli, že nikam nepojedeme… ješte štestí, že jsme se nakonec rozhodli pro lyžovacku ve Schladmingu. Dole sice pršelo, ale trošku výš už padal cerstvý sníh. Konecne. Jezdilo se skvele. Po návratu do chaty nás cekala tradicne výborná vecere, po níž jsme si zacali balit. Zítra bude totiž poslední den lyžování a poté, co se vrátíme, rovnou pojedeme zpet do Prahy.
Ale to predbíhám. Je totiž cas na ukoncení našeho príbehu. Vcera se našim teamum podarilo zatknout Mistra Sartoriho. A to prímo v jeho pevnosti. Takový výkon si zaslouží uznání. A co s ním? No, dali jsme volný pruchod spravedlnosti a postavili ho pred soud. Pod tíhou dukazu a rozporu, jež vynikly pri výslechu, byl Mistr Sartori odsouzen. Zároven se napravily krivdy, jichž se dopustil. Z vezení byl propušten bývalý reditel antarktické výzkumné stanice a byl také zastaven neustálý proud programu s tématikou Teletubbies. Již žádné „hop a hop“. A jsme tomu rádi.
S príbehem se loucíme a jdeme spát, zítra nás ceká nárocný den.